Zpět

Letní hasičský tábor 2013

Přidáno: 1. 2. 2014 16:44:14 Počet shlédnutí: 924

01 Únor 2014

Jak ten čas letí. Sešli jsme se 18.7., po 355ti dnech od loňského táboru, na benešovském vlakovém nádraží, s cílem prožít krásných 10 dní v rekreačním středisku Pstruží potok ve Vysoké Srbské jako kovbojové a indiáni na divokém západě.

Letní hasičský tábor 2013

Kufry, spacáky a ostatní, na cestu nepotřebné věci, jsme naložili Jirkovi do auta a jen s batůžky na zádech vyrazili vstříc divoké prérii.

Kvůli výluce na dráze jsme po dvouhodinách cesty museli přestoupit na autobus, který nás měl převézt na další zastávku vlaku. Ale ušetřil nám další přestupování a 3 km cesty po svých a zastavil až v táboře. Nastalo velké stěhování a kombinování. Ale všechno dopadlo, jak mělo a každý svou postel dostal.

Na úvodním nástupu, kdy nám „Bledá Marry" v podání hlavní vedoucí Zdeňky Bumbálkové představila všechny přítomné (51dětí, 2 praktikanty, 7 vedoucích a 7 ostatních pracovníků) a seznámila nás s celotýdenním programem, všichni pomalu ale jistě začali chápat, že cesta za získáním zlatých tomahavků (to byl náš hlavní cíl) nebude vůbec jednoduchá. Že všechny čekají těžké úkoly, které vytrénují nejen tělo ale i mozek.

Oddíly byly jako už poněkolikáté smíšené (6 – 15 let), aby se děti naučily vzájemně si pomáhat a tzv. táhnout za jeden provaz. Myslím si, že to i pochopily, ale ve chvíli, kdy měl soutěžit každý sám za sebe, to byl opět problém.

Černý Mustang každý den posílal po „Bledé Marry" poselství. Co, jak a kde naše indiánské kmeny čeká. Podle nich se všichni řídili a snažili se dosáhnout cíle co nejrychleji a s nejlepším výsledkem. Záleželo na každém oddílu a jeho náčelníkovi jakou taktiku zvolí.

První hrou si oddíly získaly svá jména ( Orli, Mustangové, Bizoni, Bobři) a musely si zvolit svého náčelníka. Každý oddíl měl také své vedoucí a praktikanty neboli kovboje – Orly měli na starost Lucie Pěkná a Tomáš Hanuš, Mustangy David Babka a Lenka Švejdová, Bizony Silva Kulíková a Petr Jančík a Bobry Máša Zelingrová a Kristýnka Eichlerová.

Nemohu zapomenout také na další pracovníky tábora – v kuchyni se otáčeli a dobře vařili Dana Vilímková, Věrka Fliegerová a Jirka Simandl, proviant do tábora dovážela Eva Vilímková, o čistotu v táboře se starala Jarka Kinclová a Ivan Solnař zajišťoval všechny technické práce týkající se tábora a táborové hry.

A co všechno musely oddíly absolvovat? Úkoly zněly jasně – orientace podle slepé mapy, rozluštění hádanek, Morzeova abeceda a tajné šifry, vaření lektvaru síly, zjišťování informací (specifické pro obec Vysoká Srbská), souboje ( přetahování lanem, skok do dálky, házení klobouku...) a jiné. Další zkouškou dovednosti byl bobřík mlčení. Několik vybraných jednotlivců obdrželo barevný šátek, o kterém všichni věděli, co znamená: „nesmím mluvit". K překvapení všech byli i tací, kteří to vydrželi dlouhých 24 hodin. I cesta noční prérií byla tak trochu strašidelná a pro všechny zajímavá. Vše kolem celotáborové hry zajišťoval Lukáš Houlík, který byl zároveň bankéřem, ke kterému si oddíly ukládaly své těžce získané dolary.

Rozluštěním jedné z šifer jsme se dozvěděli, že nás čeká cesta do České Skalice, kde navštěvovala školu všem známá Barunka z knihy B. Němcové „Babička", a dále pak do Babiččina údolí. Ale počasí (cca 35oC) nám změnilo plány a místo Babiččina údolí jsme došli k vodní nádrži Rozkoš, kde jsme smočili svá vedrem unavená těla. Jen otrlí jedinci (Dana, Jarka a Věrka) si původní plán cesty neodpustili, všechno zdolali, ale nebylo jim opravdu co závidět. Po návratu do tábora všichni padli do postelí. Ale ne na dlouho. Je až k neuvěření, jak rychle se zregeneruje dětské tělo. Za chvíli už bylo všude veselo a živo. A tak to vlastně bylo neustále po celou dobu tábora. Občas vedoucí nevěděli, jestli jsou na dětském táboře nebo v pavilonu divoké zvěře někde v ZOO.

Za splněné úkoly byli obyvatelé prérie odměňováni finanční hotovostí v podobě dolarů. Za ně si na závěrečném tržišti mohli nakoupit bloky, pastelky, bublifuky, přívěsky, sprchové gely apod.  Myslím, že každý našel to své. Poslední hra: „honba za tomahavky" rozhodla o tom, kdo obdrží nejhodnotnější odměnu. Všechny oddíly dříve nebo později dosáhly svého, a tak odměna čekala opravdu na každého. Ale to nebylo všechno, co jsme si přivezli domů. Když jsme  zrovna neputovali divokým západem, malovali jsme si hrnečky a vyráběli mýdlo.

Pro každý oddíl a i pro dospěláky si David připravil krásnou choreografii tance, takže se náš tábor jeden večer proměnil v country bál. Předvedli jsme si svá taneční umění a musím říct: "klobouk dolů před všemi i před Davidem", protože to opravdu stálo za to.

Bylo dosoutěženo, dohráno, odměněno a nastal poslední večer, při kterém byla jako vždy připravena diskotéka s malým občerstvením v podobě zmrzlinového poháru.

A bylo hotovo, 10 dní je za námi. Zabalili jsme kufry, naložili je do auta a vlakem se vrátili na benešovské nádraží, kde na všechny už čekali rodiče. Padlo poslední kovbojské AHOJ a každý se rozjel domů.

Ohlasy na tábor byly kladné, což je pro nás velkou odměnou.  Doufám, že hezkých zážitků bylo dost a 7. 8. 2014 se opět sejdeme a vyrazíme společnou CESTOU DO PRAVĚKU.

Za celý táborový kolektiv Zdeňka Bumbálková (hlavní vedoucí)

Diskuse

(0 komentářů)
Žádné komentáře

Co dělat v krizových situacích

HZS Středočeského kraje

ZZS Středočeského kraje