Zpět

Ohlédnutí za letním táborem Soptík 2014

Přidáno: 18. 9. 2014 20:13:25 Počet shlédnutí: 1257

18 Září 2014

Prázdniny jsou za námi a s nimi i další hasičský tábor Soptík. Tentokrát jsme se vrátili v čase do pravěku a prožili 10 dní jako lovci mamutů v počtu 46 dětí, 3 praktikantů, 7 vedoucích a 8 ostatních pracovníků.

Ohlédnutí za letním táborem Soptík 2014

Jak to probíhalo? Po nám už známé cestě vlakem, ubytování a rozdělení do družstev jsme začali celotáborovou hru vymyšlením jména kmene, pokřiku a zvolením náčelníka. Nebyl to nijak těžký úkol, a tak se první večer představili „VELEKANCI" pod vedením Davida a praktikantů Filipa a Martina, „TYGRÚM" velela Máša s Blankou a praktikant Petr, „SLEPICOMUTY" střežili Kristýna a Lukáš a „KAMENY" Silva a Tomáš.

První část fotografií z tábora naleznete zde.

Druhou část fotografií z tábora naleznete zde.

Nemohli bychom ale putovat pravěkem, nemít dostatek síly. Proto zajištění chutné stravy měli na starost Dana, Věrka a Karel. O pořádek a čistotu se nám vzorně starala Jarka. A věřte, neměla to jednoduché, uklízet po stádu mamutů. Když se někde něco náhodou porouchalo, bylo potřeba zajistit dřevo na oheň nebo zhotovit prak a oštěp, byl nablízku Ivan.

Teď už zmínka o tom, co jsme celých těch 10 dní dělali. Všechny hry se odehrávaly v době, kdy se po Zemi procházeli mamuti a jejich lovci. Bez lovu nebyla obživa, a tak soutěže a ostatní aktivity probíhaly v tomto duchu - lovení mamuta, hledání a následné dojení mamutky ve stádu samců, skladování zásob, zajištění vody pro celý kmen atd...

V naší pravěké kuchyni se nám také stalo, že se ne roztopil oheň a plotny zůstaly studené. Kmeny byly odkázány sami na sebe. Na základě vědomostního testu získaly suroviny, musely rozdělat oheň a v kotlíku uvařit oběd pro sebe ale i pro dospěláky. Na jídelníčku stálo: Buřtguláš. Ale jak na to, když ani někteří vedoucí nevěděli, jak se to vaří? Asi ze strachu, že všichni zůstanou o hladu, kmeny dostaly jednoduchý postup práce. A výsledek? Výtvory v kotlících byly poživatelné dokonce i dobré, takže žádný hlad. Kuchařky coby porota ohodnotily práci a snažení všech kmenů. Ale další jídla kmeny už raději nechaly zase na kuchařkách.

Dalším velkým zážitkem se pro všechny stal „DEN NAVÍC". Tak byla nazvána hra, kdy budíček pro dospěláky nebyl žádný – nešli vůbec spát a pro děti v 1 hodinu (ráno). Nemusím nikomu vyprávět, jak to asi vypadalo, když dostaly příkaz vstávat, oblékat se a jít na rozcvičku. Bylo to náročné. Ale s velkým úsilím se podařilo dostat všechny ven. Co se dělo? Na náš tábor padl vesmírný prach, proto byla tma a my jsme čekali, až prach klesne k zemi a bude zase světlo. Pokračovali jsme tedy jako každý jiný den – rozcvička, snídaně, úklid pokojů, hry atd.

Všechno muselo šlapat jako hodinky, navazovat na sebe, aby se nám nestalo, že nám někdo zavře oči a usne. Dopolední program končil obědem (řízek + bramborový salát) v 8 hodin ráno. Orientační otázka: „Kolik je hodin?" byla na místě. Všichni tvrdily, že něco kolem 12 hodiny. Následoval polední klid, kdy někteří usínaly už po cestě do postele. Probouzení bylo postupné od 11 do 14 hodin. Pokračovali jsme dalšími soutěžemi, svačinou a tento den I., II. a III. večeří.

Dalším naším cílem byl celodenní výlet do skalního města Ostaš. Ráno jsme z tábora vyrazili s batůžky plnými svačin a pití po turistické značce. Počasí nám přálo, jen když jsme po obědě v Polici n. Metují měli rozchod, museli jsme použít deštníky a pláštěnky. Ale i tak jsme to zvládli, nakoupili vše potřebné i nepotřebné a pokračovali dál směrem k Ostaši.

Procházka skalním městem byla krásná a zajímavá. Udělali jsme pár fotek a vydali se dál po turistické značce na vlak do České Metuje. Byla to tak trochu bojovka nebo zrychlený přesun. A to vedoucí David musel zařídit, aby nám vlak o 10 minut pozdrželi. Ale dopadlo to dobře, vlak na nás počkal a my se vrátili do tábora včas – přesně na večeři. A jak už to bývá, únava byla za chvíli pryč a všude bylo veselo a hlasito.

Vedoucí měli za úkol dostat do hlaviček malých lovců také nějaké informace, a tak každý den byla „Pravěká škola života". Děti se dozvěděly, jaká zvířata žila v pravěku, o rostlinách, stromech, ohních, stopách a něco málo ze zdravovědy. Otázky z této školy a různé další úkoly byly připraveny na závěrečný pravěký boj. Po dvojicích děti běhaly, plnily úkoly, odpovídaly na otázky a to vše v co nejkratším čase a s co nejlepším výsledkem.

A co bylo odměnou za těch 10 dní snažení? Hry se hodnotily různě. Některé za jednotlivce, jiné za kmeny nebo za obojí. Každý náčelník dostával pro svůj kmen kančí zuby, které se navlékaly na kožený řemínek. Každý jednotlivec si za své snažení vybojoval korálky. Ty se také navlékaly, a tak na konci tábora měl každý na krku krásné barevné kombinace.

10 dní bylo za námi a nastalo balení kufrů a velký úklid. Protože pokud by nebylo uklizeno, nebyl by pravěký rej (= diskotéka) a bez toho to přeci nejde. Před večeří byli na posledním nástupu všichni odměněni diplomem a balíčkem na památku, v kterém byl ručník s logem SOPTÍK a něco málo z drogerie – to aby se z nás zase stali civilizovaní lidé.

Všechno bylo dokonáno, rozdáno a rozděleno. Před námi už byla jen zpáteční cesta, která byla klidná a většina táborníků jí prospala. V Benešově na nádraží už čekaly davy rodičů, ke kterým se děti rozeběhly. Řekli jsme si poslední táborové AHOJ a plni zážitků odjeli domů.
Co říci na úplný závěr? Děkuji všem, kteří se jakkoliv na uskutečnění tábora podíleli. Doufám, že se za rok opět sejdeme a vyrazíme vstříc novým zážitkům.

Zdeňka Bumbálková
hlavní vedoucí

Diskuse

(0 komentářů)
Žádné komentáře

Co dělat v krizových situacích

HZS Středočeského kraje

ZZS Středočeského kraje