Již třicátý ročník hasičského tábora... Opět v srpnu a opět v Čichořicích. Ve čtvrtek ráno jsme se všichni sešli v areálu ploché dráhy, kde plačící rodiče předali natěšené děti, zamáva- li jim do autobusu, a vyrazili jsme. Po dvou hodinách cesty jsme došli na místo – Čichořice.
Nám dobře známá základna, kde lišky dávají dobrou noc. A to doslova, ale o tom až později. U vrat nás vítala naše skvělá parta z kuchyně Dana, Kája, Věrka a také úklidová četa Jaruška i Ivan. Vše bylo skvěle připravené. Po ubytování v chatkách jsme dostali všichni oběd a pak jsme se rozdělili do týmů a začaly první soutěže. Týmy se jmenovaly opět
tematicky, takže jsme měli Mastičkáře, Laguňáky, Pažitky, Peacemakery a Minivany.
A proč zrovna tyto názvy? Protože letošní tábor se nesl v duchu dětí květin, tedy Květinová země. Večer při nástupu bylo
toto hnutí dětem vysvětleno, s vynecháním určitých detailů... No a pak už začal každodenní rituál. Ráno v osm budíček, rozcvička, snídaně, trochu poklidit na chatkách a pak hurá na soutěže, které tento rok měla na starosti Zuzka a Dáša.
Mezi těmito celotáborovými hrami probíhaly samozřejmě i hry v týmu, ale pro děti měly větší váhu ty celotáborové, protože ty určovaly konečné pořadí. Hned první den se tak mohly děti plazit v bahně, brodit se po pas v řece nebo skákat na špek. Ano, čtete dobře, děti se klouzaly na kusu vepřové kůže. Pochopitelně při dodržení veškerých hygienických pravidel.
A takových her bylo po celou dobu nespočet. Chodily v bludišti, běhaly v hvězdici a skládaly abecedu, nesměl chybět ani běh do kopce a hledání symbolů. Myslím, že děti si to tentokrát opravdu užily, protože nám za celou dobu pršelo asi jen jednu noc. Ani letos nechyběl na táboře bobřík odvahy. Děti to zvládly výborně, pár slziček bylo, ale ráno se tomu už jen všichni smáli.
Smích nás ale všechny přešel, když se jednu noc ztratily boty vedoucí a přes noc se v táboře udělal nepořádek. Nejprve nás napadlo, že tu šel někdo cizí, z čehož jsme neměli dobrý pocit. Když se ale další večer Zuzka střetla tváří v tvář lišce, vše do sebe začalo zapadat. Až na ty boty. A představte si, ta potvora zrzavá (ne já) je opravdu odnesla. Našli jsme je okousané nad táborem na poli. Tedy jen jednu. Druhá tam někde leží. Čest její památce.
V úterý jsme šli na celodenní výlet do Chyše. Nejprve jsme zašli do místního zámku na prohlídku, kde nás provázel sám pan majitel. Poté děti dostaly úkoly, které musely splnit. Poradily si s tím všechny výborně. Už nás čekala jen cesta do tábora. Děti ten večer usnuly velmi rychle... Ve čtvrtek proběhlo tradiční vaření v přírodě. Kuchyňský personál měl volno a netrpělivě očekával, jestli je někdo nakrmí. A dočkal se. Masovo – klobásovo – zeleninová směs byla výborná, i když každá jiná. 5 družstev, 5 chutí.
Myslím, že se letošní tábor opravdu vyvedl. Nejen počasím, ale i atmosférou. Děti se za týden naučily písničku Časy se mění, a slyšet ten osmdesátihlavý sbor bylo něco neskutečného. Proto doufám, že se i ten příští ročník vyvede stejně hezky, jako ten letošní. Budeme v to doufat.
Zuzka – oddílová vedoucí
A já dodávám, že pro mě bude příští rok tábor tak trochu jiný. Dost jiný. A musím se přiznat, že na něj pojedu s obavami. Moje skvělá parta z kuchyně končí. Kája s Věrkou – letitý parťáci, na které bylo spolehnutí. Po ranním pozdravu krásného dne jsem již nic více nemusela říkat. Všichni jsme věděli, co máme dělat. Šlapalo nám to jako hodinky. Nemluvě o Jarce, která, než odešla udržovat hygienu po celém táboře, vždy oškrabala brambory, oloupala cibuli, okurky, mrkev a mnoho dalších pomocných prací.
Ivan dohlížel na všechny technické věci. Tu nesvítila žárovka, tady upadla klika, bylo potřeba připravit dříví a dokonce i brambory uměl škrábat. Moji milí, za všechno Vám tisíckrát děkuji. Bylo mi s Vámi úžasně. A jestli jsem na Vás byla někdy přísná a protivná, tak mi to odpusťte. Budete mi moc chybět.
Dana – vedoucí kuchyně
A za zřizovatele tábora chci poděkovat všem vedoucím, hlavní vedoucí, hlídací babičce, zdravotnici, za to, že svůj volný čas, který by mohli věnovat svým rodinám, věnují dětem, které se tábora účastní. A věřte, že to není jednoduché. My si to užíváme, ale s velkou zodpovědností za 79 svěřených dětí.
Dana Vilímková – starostka SDH Divišov