Jako již tradičně jsme i letos na začátku srpna vyrazili na tábor do Čichořic. Ač nám místo známé, jeli jsme letos tak trochu do neznáma. Měli jsme úplně nové složení lidí v kuchyni a vedoucí se nám také trochu prostřídali, objevily se nové tváře. Ale všichni byli perfektní, takže přes počáteční obavy to dopadlo na jedničku.
Je sobota ráno, scházíme se v Benešově, protože jedeme staronově vlakem. Rodiče předali své děti vedoucím a vyjeli jsme. Cesta ubíhala podle plánu a v odpoledních hodinách jsme dojeli do cíle. Kuchyně už pro nás měla připravený párek a rohlík. Děti se ubytovaly a mohlo se začít tábořit. Tématem letošního roku byla Pohádka. Večer na nástupu se to hemžilo princeznami, trpaslíky, přišel Pat i s Matem, Káťa se Škubánkem, Mach a Šebestová, čerti i čertice, Jeníček a Mařenka, víla, vodník.. No objevila se většina večerníčkových i jiných pohádkových postav. Fantazie většiny rodičů neznala mezí. Děkujeme.
Od neděle začalo soutěžení. Děti byly rozděleny do družstev. Bylo jich pět Šípkové Růženky, Shrekové, Krtečci, Šmoulové a Švestičky. Soutěžilo se jak v celotáborové hře, tak i týmy mezi sebou. Každý den byl velmi pestrý. Jen škoda, že nám tolik pršelo. A pršelo hodně. A zima byla. Ráno opravdu velká. Ale i s tím jsme počítali, takže si děti v suchu jídelny barvily trička, tvořily obrazce z kávových zrn, které lepily na papír, a v neposlední řadě vyráběly mýdla.
Dvakrát jsme všichni opustili tábor. Jednou to bylo při celodenním výletě, kdy jsme šli na výlet do Žlutic. Je zde totiž Peklo. Čertice nás prováděla sklepením a vyprávěla o životě čertů. O dva dny později jsme šli na návštěvu k panu Váňovi. Ano, k panu žokeji Váňovi, který má nedaleko tábora svoje stáje. Vyprávěl nám své zážitky ze života, závodů a provedl nás i mezi svými koni. Je to velmi milý malý pán.
Jako každý rok i letos byla stezka odvahy. Byla trochu jiná. Děti mohly chodit po skupinách, jak se jim zachtělo, protože se opravdu strašilo. Ale ti se nám spíš vysmáli, když jsem na ně bafli, takže hezký zážitek jsme si odnesli všichni. I kuchařky vyrazily na stezku.. Jen se jich zeptejte, jak se jim líbila. A kdo že nám to vlastně letos vařil? V kuchyni vládla naše Dana a nově Jitka, Martina a Vlaďka. Nejvrchnějšího opraváře a údržbáře nám dělal Síma. A když už jsem u toho představování, tohle byli vedoucí. Nejvýš nejvyšší a hlavní je Zuzka Kudrnová. Oddílům vládli Filip a Jitka, Lucka a Johanka, Zuzka a Kristínka, Terezka a Eliška a Kristýnka a Domča. Pak zde byla ještě Dáša, která nám vytvářela celotáborovku a taky Zdena, naše neohrožená zdravotnice. Myslím, že i letos se nám povedlo vytvořit pro děti prostředí, kam se budou i příští rok rádi vracet.
Cesta domů ubíhala o poznání pohodlněji, protože se jelo už autobusem. Doufáme, že se dětem na táboře líbilo stejně jako nám a že se s nimi uvidíme i napřesrok.
Zuzka Sudová
Dovolte mě, abych za zřizovatele tábora – SDH Divišov, poděkovala Městysy Divišov za finanční příspěvek, který nám poskytl, protože jsme v letošním roce nedostali dotaci MŠMT. Byl pro nás velkým přínosem a nemuseli jsme účastnický poplatek dětí tolik navyšovat. ZA VŠECHNY DĚTI MOC DĚKUJEME.
Chtěla bych poděkovat všem dospělákům, kteří se tábora zúčastnili a věnovali tak svůj volný čas – dovolenou 75 pohádkovým bytostem. Ale komu bych chtěla poděkovat úplně ze všeho nejvíce? Mému novému personálu v kuchyni. Věřte, měla jsem obavy, jak to JÁ zvládnu. S tím původním obsazením jsem pracovala 15 let. Ale bylo to báječné a snad jsem na Vás nebyla moc protivná. I Vám ze srdce děkuji. A odpovím Vám i na otázku Zuzanky, jak se kuchařkám líbila stezka odvahy? To nechtějte vidět, hlavně slyšet. Vedoucí prohlásili, že toto na táboře ještě nezažili. A jak napsala Zuzka, za rok se na Vás už teď moc těšíme a věříme, že se rádi vrátíte.
Dana Vilímková