Letošní tábor byl na téma Vesmír. Mohl se ale klidně jmenovat Voda a její skupenství. Mimo to, že nám pršelo snad každý den, měli jsme i páru po dešti a jinovatku po ránu. Děti tedy hojně využily pláštěnky a holínky. Ale o tom až později.
Ve čtvrtek ráno jsme se tentokrát sešli na ploché dráze. Děti jsme rozdělili do pěti družstev, která zatím neměla jména a po vyřízení nezbytných papírových záležitostí, jsme vyjeli směr Čichořice. Táborovou základnu dobře známe, vždyť jsme tam byli již čtvrtým rokem. Když jsme dojeli na místo, děti se naobědvaly, ubytovaly se a začalo pršet. Jelikož odpoledním úkolem bylo seznámení, protože mezi námi bylo mnoho nových tváří, schováni pod střechou jsme hráli hry a zároveň vymýšleli jména týmů.
Celý týden mezi sebou nakonec soupeřili Pluťásci, Slunce, Komety, Marťánci a Černé díry. A to by nebyli vedoucí, aby mezi sebou nesoupeřili také. Opět jako vloni o půlnoční koupání v řece. Celým týdnem se prolínala celotáborová hra na téma Vesmír. Měli jsme na to speciálního člena týmu, která pomáhala s přípravou a realizací. Děti tak třeba soutěžily v Merkurově běhu, Uranově kaloskakatiádě, luštily Vesmírná písmena.
Hrou, která si vyžádala nejvíce „obětí " , byla - Mars není kamarád (vedoucí mají svá stanoviště v lese - mají kyblíky a v nich papírky - děti se snaží přelstít vedoucí a dostat se ke kyblíku - vedoucí je chytají - když se jim to povede, dítě se vrací na start a zkouší to znovu). Děti to bavilo moc, vedoucí ještě víc. Celé odpoledne (tento den pršelo jen brzy ráno) lítali po lese, a naše zdravotnice, pak ošetřovala odřeniny a vyndavala klíšťata.
Když už byla řeč o dešti. Pršelo opravdu téměř každý den. Naštěstí jsme měli připraveno spoustu činností na toto počasí, takže děti savovaly třička, tvořili si výrobky z vesmírné hmoty, a hlavně, což je bavilo nejvíce, si vyráběly přívěsky z pryskyřice. A co by byl tábor bez celodenního výletu. Protože byla přísná opatření, vyrazili jsme do přírody, nachodili asi 15 km a plnili cestou úkoly. Samozřejmě jsme si opekli i buřty a do tábora se vrátili v odpoledních hodinách. Děti byly unavené, ale když přišla zmínka o možné večerní diskotécé, rázem ožily.
Předposlední odpoledne měly děti hru s názvem Neptunovo tajemství zakrytého kotlíku. A jak jste správně pochopili, děti si vařily večeři samy. Měly masovou směs a moc se jim povedla. Byla tak dobrá, že naše hlavní vedoucí Zuzka ani neochutnala, protože nezbylo nikomu vůbec nic. Když už jsme u vaření. Opět jsme měli tu nejlepší stravu pod sluncem.
Holky a kluk z kuchyně, myslím tím Danu, Věru a Káju nám připravovali ta nejlahodnější jídla. Dětem moc chutnalo a často si chodily přidávat. Samozřejmě jako každý rok jsme měli i u úklidový tým. "Duo Jarka" pucovali, myli, dezinfikovali, až se jim od rukou prášilo. Měli jsme tam uklizeno jako v klícce a za to jim patří velký dík. A když se rozbila klika, nesvítilo světlo nebo bylo potřeba připravit dřevo? Nebyl problém, měli jsme přece Ivana, který nám vždycky pomohl.
Poslední den jsme vyhlásili soutěže a děti se šly pomalu připravovat k odjezdu. Byla závěrečná diskotéka a pro velké překvapení i bobřík odvahy. Všechny děti to zvládly skvěle, nebyla ani slzička. Pak už se uložily do svých postýlek a spaly a spaly a vedoucí z posledního týmu si vzali plavky a hurá do řeky. Letos se k nim solidárně přidali i téměř všichni ostatní vedoucí i praktikanti, takže se řeka změnila rázem v koupaliště.
Ráno si všichni sbalili, uklidili a po obědě vyrazili k autobusu směr Divišov. Cesta utíkala rychle a kolem čtvrté už jsme byli u maminek a tatínků na náměstí. Chtěla bych poděkovat všem zúčastněným za skvělých 10 dní a už se těším na tábor další. Kde to bude? To je zatím ve hvězdách, protože najít táborovou základnu pro naši nemalou skupinu (101 účastníků + 3 ti nejmenší - někteří ještě s kočárkem) není vůbec jednoduché. Ale věřím, že se sejde opět fajn parta lidí, jako to bylo letos. Za celý tým táborníků.
Zuzka Sudová